Plemenný standard boxera
Plemenný standard psa je napsaný popis toho, jak by měl vypadat ideální představitel plemene. Je sestaven chovatelským klubem země původu psa a je přijímán ostatními národními Kynologickými organizacemi. Pro velkou část světa je garantem plemenných standardů FCI (Fédération Cynologique Internationale).
Sestavení takového slovního obrazu provázejí potíže a často i nesouhlas, protože slova jsou náchylná měnit s časem význam a dají se i různě vykládat. Například jestliže je tlama psa popisována jako "široká a hluboká", jak přesně široká a hluboká by měla dokonalá tlama být. Co je v rovnováze pro jednoho, je pro druhého zcela nevyvážené. Nicméně je plemenný standard nejlepším dosažitelným měřítkem pro určení, kteří jedinci jsou vynikající a kteří podprůměrní. Pokud tedy Vašeho miláčka označí rozhodčí na výstavní akci jako "nestandardního", nelamte si s tím hlavu. Stejně jej budete mít rádi, i kdyby se do níže popsaných parametrů opravdu nevešel.
Boxer je středně velký, hladkosrstý statný pes pevné kvadratické stavby těla se
silnými kostmi. Svalstvo je suché, silně vyvinuté a plasticky se rýsuje pod kůží. Pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti.
Boxer musí být dostatečně zavalitý a plný síly, nesmí vypadat jako hubený nebo příliš lehký.
Důležité údaje o rozměrech
A) Délka těla a výška kohoutku:
Formát je čtvercový, to znamená, že linie spojující vodorovný hřbet a kolmice spuštěné z přídě plece a ze sedacího
hrbolu tvoří čtverec.
B) Hloubka hrudníku a výška kohoutku:
Hrudní kost na úrovni lokte. Hloubka hrudníku se rovná polovině výšky v kohoutku.
C) Délka nosního hřbetu a délka hlavy:
Délka nosního hřbetu se má k délce mozkovny v poměru 1:2 (měřeno od špičky čenichu k vnitřnímu koutku oka a
od koutku oka k týlnímu hrbolu).
Chování a povaha
Boxer musí mít silné nervy a sebevědomí. Musí být klidný a vyrovnaný. Jeho
povaha vyžaduje důslednost a dobrou péči. Jeho přítulnost a věrnost pánovi i celému domu, jeho ostražitost a
neohrožená odvaha před protivníkem jsou známy od starověku. Vůči rodině je naprosto spolehlivý, ale vůči cizím
nesmlouvavý. Je přátelský a bujný při hře, ale neohrožený ve vážných situacích. Díky své ochotě podřídit se, své
ostrosti, odvaze a čichovým schopnostem je velmi použitelný, ale je také velmi vhodný jako rodinný pes, kde
zastává úlohu hlídače, obránce i služebního psa. Jeho povaha je bodrá, nezná faleš a úskoky ani ve vysokém věku.
Za vady standardu se považuje agresivita, zlomyslnost, úskočnost, nespolehlivost,
nedostatek temperamentu či zbabělost.
Hlava
Boxer musí mít správný výraz, dobrý poměr hlavy k tělu, která nesmí být příliš
lehká, ani těžká. Čenichová partie musí být co nejširší a nejmohutnější. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru
mezi čenichem a mozkovnou. Ať se na hlavu pohlíží z kteréhokoliv směru, shora nebo ze strany, čenichová partie
musí mít vždy správný poměr k mozkovně, nikdy nesmí vypadat malá. Musí být suchá, nesmí mít žádné záhyby.
Přirozeně se tvoří vrásky na čele a mezi ušima. Tmavá maska se omezuje na čenichovou partii a musí být výrazná
a zřetelně se odlišovat od barvy hlavy, aby obličej nepůsobil příliš temně.
LEBKA: Mozkovna je co nejštíhlejší a hranatá. Je lehce vyklenutá až kopulovitá, ani krátká, ani plochá a nepříliš
široká. Týl nesmí být příliš vysoký. Čelní rýha je jen slabě vyvinutá, zejména mezi očima nesmí být moc hluboká.
STOP: Čelo tvoří s nosem dobře vyznačený čelní sklon (stop). Hřbet nosu není vražen do čela jako u buldoka a
nesmí směřovat šikmo dolů.
LÍCE: Odpovídají mohutným čelistem, ale nevystupují příliš zřetelně. Naopak přecházejí lehce klenutě směrem k
čenichu.
ČENICH: Čenich má být mohutně vyvinutý do všech tří rozměrů, tedy nesmí být ani špičatý, ani úzký, krátký či
nízký. Ráz obličeje je dán:
1. tvarem čelistí
2. postavením špičáků
3. tvarem pysků.
Špičáky musí být daleko od sebe a dostatečně dlouhé, aby umožňovaly široký zákus. Přední plocha čenichu má být
široká, skoro čtvercová a s hřbetem nosu má svírat tupý úhel. Spodní okraj horního pysku leží na pokraji spodního.
Nahoru zahnutá část dolní čelisti se spodním pyskem tvoří bradu, nesmí ji zakrývat, nejvýše jen málo, ale zepředu
a ze strany musí být dobře patrná. Špičáky a řezáky spodní čelisti nesmějí být při zavřené tlamě patrné, zejména
nesmí boxerovi vyčnívat jazyk při zavřené tlamě. Rozpolcení horního pysku musí být dobře patrné.
PYSKY: Pysky doplňují tvar čenichu. Horní pysk je tlustý a silný (vzdutý) a vyplňuje prostor, který vytváří prodloužená
spodní čelist. Je dobře nesen špičáky.
NOS: Je široký a černý, lehce sražený, s širokými nozdrami. Špička nosu leží o něco výše než jeho kořen.
CHRUP: Spodní čelist přesahuje horní a je lehce zahnutá vzhůru. Boxer má předkus. Horní čelist vyrůstá z lebky
v plné své šíři a vepředu se nepatrně zužuje. Chrup je silný a zdravý. Řezáky mají být co možná v pravidelné a
neporušené řadě.Špičáky mají být dlouhé a široce rozestavené.
OČI: Tmavé oči jsou poměrně malé, nesmějí vystupovat, ani být zapadlé. Výraz má být energický a inteligentní,
rozhodně ne hrozivý nebo pichlavý. Okraje víček musí být tmavé.
UŠI: Mají být přiměřeně veliké, nasazené po stranách daleko od sebe na nejvyšším vrcholu hlavy. V klidu mají
přiléhat k lícím, pokud pes zpozorní, mají ve zřetelném záhybu spadat kupředu.
Za vady neodpovídající standardu hlavy plemene se považuje nedostatek ušlechtilosti
a výrazu, pinčí nebo buldočí hlava, slintání, zuby nebo vyčnívající jazyk, špičatý nebo lehký čenich, spádný hřbet
nosu, kožený nebo proláklý nos, světlé nosní zrcadlo, dravčí oko, nepigmentovaná mžurka, špatně směrované uši či
uši ve tvaru růžového lístku, zešikmená dolní čelist, šikmá zubní lišta, vadné postavení zubů, slabě vyvinutý chrup,
nesprávný skus ... Je toho opravdu hodně.
Krk
Horní linie tvoří elegantní oblouk od zřetelně vyjádřeného nasazení týlu ke
kohoutku. Má mít odpovídající délku, je kulatý, silný, svalnatý a suchý.
Za vadu standardu se pokládá pokud je krk krátký, tlustý či s volnou kůží.
Hrudní končetiny
Mají být úplně rovné a rovnoběžné, kosti silné.
PLECE: Dlouhé, šikmé, dobře přilehlé, nesmějí být příliš osvalené.
NADLOKTÍ: Dlouhé, s lopatkou svírá pravý úhel.
LOKTY: Nesmějí být příliš silně přitlačené k hrudní stěně, ani odstávající.
PŘEDLOKTÍ: Kolmé, dlouhé, svalnaté, ale suché.
ZÁPĚSTNÍ KLOUB: Silný, dobře vyznačený, nesmí být skloněný (měkký).
PŘEDNÍ ZÁPRSTÍ: Krátké, nepatrně sešikmené.
TLAPKY: Malé, kulaté, uzavřené, tlusté polštářky a tvrdé drápy.
Za vady standardu se považuje tzv. "francouzský postoj", volné plece, volný
loket, slabé přední spěnky, zaječí tlapka, plochá, nesevřená tlapka.
Stavba těla
Měla by býti kvadratická. Hřbet spočívá na silných, rovných končetinách.
KOHOUTEK: Dobře vyjádřený.
HŘBET: Plný, zejména v bedrech, krátký, pevný, rovný, široký a mohutně osvalený.
ZÁĎ: Lehce spáditá, ploše klenutá a široká. Pánev je dlouhá a u fen široká.
HRUDNÍK: Hluboký, dosahující k lokti, jeho hloubka se rovná polovině výšky psa v kohoutku. Předhrudí dobře
vyvinuté, žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá, zasahující dosti dozadu.
SPODNÍ LINIE: Probíhá elegantní křivkou dozadu. Krátké, napjaté slabiny, lehce vtažené.
Za vadu standardu se v této oblasti považuje příliš široká a nízká přední fronta,
prověšený, kapří, propadlý či hubený hřbet, příliš dlouhá, úzká a ostře vystupující bedra, slabě vázaná záď,
vyklenutá bedra, strmá záď, úzká pánev, svislé břicho, propadlé boky ...
Pánevní končetiny
Velmi silně osvalené, svalstvo tvrdé, plasticky vystupující. Zezadu rovné.
STEHNA: Dlouhá a široká, úhel v kyčelním a kolenním kloubu má být mírně tupý.
KOLENO: V základním postavení musí být tak vpředu, aby nesahalo ke kolmici spuštěné z kyčelního hrbolu.
LÝTKO: Velmi svalnaté.
HLEZENNÍ KLOUB: Silný, výrazný, nevybočený. Tvoří úhel 140o.
ZADNÍ ZÁPRSTÍ: Krátké, se sklonem 95o až 100o k podkladu.
TLAPKY: O něco delší než přední, uzavřené, polštářky silné, drápy tvrdé.
Za vady standardu se v této oblasti považuje slabé osvalení, málo zaúhlené nebo
přeúhlené zadní nohy, šavlovitý či kravský postoj, paspárky, zaječí tlapky, ploché či nesevřené tlapky.
Ocas
Dobře nasazený, raději výše než nízko.
Chod a pohyb
Živý a plný síly, ušlechtilý.
Kůže
Suchá, elastická, bez záhybů.
Osrstění
Srst krátká, tvrdá, lesklá a přilehlá.
Zbarvení
Žlutá nebo žíhaná, v různých odstínech od světle žluté do tmavé srnčí červené.
Černá maska. Maska má být tmavá až uhlově černá. Žíhaná varieta má základní barvu zlatožlutou, přes kterou ve
směru žeber jdou tmavé nebo černé pruhy. Základní barva má být jasná, pruhy s ostrou kresbou, nikoli rozmazané.
Bílá barva smí pokrývat nejvýše třetinu celé tělesné plochy.
Za vady standardu se v této oblasti považuje nevybarvená maska, žíhání příliš
na sobě natěsnané nebo špatně znatelné. Špinavá základní barva. Smíchaná barva. Nepěkné bílé odznaky, téměř
celá nebo napůl bílá hlava. Jiné zbarvení nebo základní barva z více než jedné třetiny bílá.
Velikost
Psi: v kohoutku 57 - 63 cm
Feny: v kohoutku 53 - 59 cm
Hmotnost
Psi nad 30 kg
Feny 25 kg
Toto je tedy plemenný standard německého boxera, který byl sestaven chovatelským klubem země původu - tedy Německa. Máte-li pocit, že Váš pes či fenka splňuje všechna výše uvedená kritéria, byla by škoda nenavštívit některou z výstav a pochlubit se.