Pětičlenná rodinka si vyjela na pláž. Děti si
užívaly moře a sluníčka, stavěly hrady z písku a hrály si.
Náhle se na pláži objevila jakási stará žena. Šedé vlasy
jí poletovaly ve větru, šaty už měla jen samé špinavé cáry.
Jak šla, sbírala pořád cosi ze země, dávala to do tašky a
něco si přitom mumlala.

Rodiče přivolali své děti zpět k sobě a nakázali jim, aby
se od té staré paní držely dál. Když je míjela, usmála se
na ně. Nikdo jí však úsměv neopětoval.

Za pár měsíců se o té stařeně dozvěděli, že ze svého
vlastního rozhodnutí zasvětila celý život tomu, že na plážích
sbírala skleněné střepy, aby se o ně děti nepořezaly.

                                                      anthony de mello
* * *
V chování druhých nenalezneme víc,
než jsme sami schopni v něm hledat.